Kupříkladu třeba to, co vše tomu předcházelo nebo jak by hodnotil své dosavadní kroky, které za rok a devět měsíců vykonal v křesle ředitele tak exponované organizace, jakou městská policie je. Doufáme, že se nám tentokrát povede představit ředitele, pana Ing. Eduarda Šustera také z jiného úhlu pohledu. Takže pane řediteli, začínáme…

Redakce (R): Jste rok a tři čtvrtě ve funkci ředitele, jak byste bilancoval toto období?

Eduard Šuster (EŠ): Chcete pravdivou, nebo společensky přijatelnou odpověď?

R: Samozřejmě že pravdivou! Zajímá nás, s jakou vizí jste sem přišel, co se povedlo, co nepovedlo. Jak moc jste musel ze své původní vize slevit poté, co jste lépe poznal organizaci?

EŠ: Vizi, s jakou jsem přišel k městské policii, se mi povedlo realizovat, v podstatě přesně v té podobě jak jsem si předsevzal. Když jsem byl jmenován do funkce ředitele, určil jsem si přesný scénář, ve kterém jsem si řekl, co, kdy, jak a proč chci udělat. Při tom jsem vycházel z koncepce, kterou jsem měl předem připravenou. Snažil jsem se realizovat mnou navržené změny uvnitř organizace v čase tak, jak jsem si naplánoval. Je pravda, že došlo k mírnému časovému posunu v rámci třetí etapy, tedy etapy týkající se složení a struktury jednotlivých obvodních ředitelství. To však nebylo pro samotný výsledek nijak podstatné. Ta představa byla jasná. Pokud na jedné straně provádím změny v oblasti personální či technického vybavení muselo nutně na straně druhé dojít k nastavení ekonomických principů a samotné ekonomické stabilizaci organizace. Personální reorganizace, kterou ne vždy a každý pozitivně vnímal, byla prioritní především proto, abych mohl předstoupit před vedení města s žádostí o navýšení finančních prostředků na platy zaměstnanců. Proto jsem ihned po provedených změnách, tj. na jaře letošního roku mohl začít připravovat taková opatření, která povedou ke stabilizaci zaměstnanců. Je mi naprosto jasné, že všichni chodíme do práce zejména proto, abychom finančně zajistili sebe a své rodiny. Mzdová stabilizace byla ale samozřejmě důležitá i z druhého důvodu. A tím je možnost si pečlivě vybírat nové kolegy do svých řad. Nyní jsou již parametry nastaveny tak, že současný nástupní plat může oslovit i uchazeče, kteří by dříve o práci u městské policie vůbec neuvažovali. Takže bych opravdu nic neměnil.

R: Opravdu nic? Ani poté, co jste se detailně seznámil s chodem, potřebami a fungováním organizace?

EŠ: Jsem skutečně přesvědčen o správnosti svých rozhodnutí a nepostupoval bych jinak. A to opravdu nesouvisí s tím, že bych nechtěl nebo neuměl přiznat, že něco dělám špatně. Myslím, že mě už na tolik znáte (autoři článku – redakce PS) a víte o mně, že vůbec nemám problém přiznat chybu. Pokud už se tak stane, umím se upřímně omluvit. Pokud se komplexně ohlédnu za provedenými změnami, jako je personální reorganizace, ekonomická stabilizace, zvýšení prostředků na platy, nutnost obsadit volná pracovní místa či nově prosazené benefity, nic z toho bych neudělal jinak. Těmito kroky musí projít každá organizace, a je jedno, zda městská policie, či nějaký jiný úřad, aby se mohla odrazit od toho pomyslného dna a začít lépe fungovat. Pro mě je důležitý výsledek. Například po čtyřech letech neustálého snižování průměrného platu došlo poprvé v loňském roce k jeho zvýšení. V letošním roce všechny podklady, které mám  nyní k dispozici, jasně ukazují, že průměrný plat bude také růst a stejný trend očekávám i v roce příštím. A to si myslím, že se prostě povedlo. Teď, když to říkám, zní to asi nadneseně, ale je to tak. Samozřejmě jsem si vědom, že nás čeká ještě celá řada problémů, zejména v ekonomické a materiální oblasti. Ty jsou však od toho, aby se řešily. Věřím, že nedobré období máme za sebou.

R: V souvislosti s tím nás napadá otázka, jak dnes vnímáte rozdíl mezi funkcí ředitele městské policie a tím, co jste dělal u státní policie? Není to víc „politikaření“?

EŠ: Určitě je to pro mě nová zkušenost. Zatím musím říct, že vesměs pozitivní. Co mi to dalo a za co jsem strašně rád, jsou věci, které jsem nikdy před tím nemohl ovlivnit svým rozhodnutím, například v ekonomické oblasti. A to teď mohu. V důsledku to znamená dovést lidi k tomu, aby když hospodaří s nějakými svěřenými financemi, přemýšleli, na co a proč je použijí. Aby s nimi nakládali jako s vlastními penězi, protože se nejedná o žádné imaginární peníze. Občané jsou velmi citliví na to, jak se zachází s jejich penězi. Nyní jsem v pozici, že mohu svým rozhodnutím ovlivnit, co organizace bude používat, a co nikoli. V této pozici jsem u státní policie nebyl. Tam bylo prostě něco vybráno a my jsme to museli používat. Maximálně jsme to vyzkoušeli, otestovali, řekli, co si o tom myslíme, ale zda se to koupilo, či nikoli, jsem až tolik ovlivnit nemohl. A k tomu „politikaření“… Politika mě vždycky zajímala. Ale na druhou stranu se maximálně snažím o to, byť to samozřejmě úplně nejde, aby se městská policie vymanila z toho imaginárního politického vlivu. Pořád totiž věřím v to, že bezpečnost občanů v hlavním městě je jen jedna. A je přeci úplně jedno, kdo v ten daný moment sedí na radnici. Pro mě je důležitá hlavně odbornost.

R: Otázka na odlehčení, jak vlastně relaxujete, při čem odpočíváte?

EŠ: Ve svém volném čase se hlavně věnuji manuální práci všeho druhu a sleduji všechny možné informační a zpravodajské servery. Jednoduše mě zajímá co, jak a proč se u nás a ve světě děje. Největším relaxem pro mne je, když mohu něco vytvořit. V současné době dokončuji pro svou rodinu vnitřní rekonstrukci rodinného domu za Prahou a tam jsem kromě skutečně odborných činností jako topení a elektřina, dělal skoro všechno sám. Minulý týden jsem třeba obkládal koupelnu. Rád také jezdím na motorce, bohužel tu kvůli nedostatku času trochu „flákám“.

R: Teď zase zpět k vážnějšímu tématu. Probrali jsme již personální otázku. Co tedy například materiální vybavení?

EŠ: Stabilizovat stávající zaměstnance bylo velmi důležité. V tuto chvíli je bezesporu úkol číslo jedna obsadit volná pracovní místa, zejména strážníků na obvodních ředitelstvích.  Neméně důležité je však i materiální vybavení, na které narážíte. Tomu se teď chci jednoznačně věnovat. Dříve to nešlo, protože jsme museli nejprve určit, kudy a kam organizace vlastně půjde. A to máme nyní za sebou. Poté, co se nám podařilo prosadit nové benefity, bude pro nás prioritou realizovat veřejné zakázky zásadního typu. Ať už jsou to stále dokola opakovaná auta (Pozn. redakce: zakázka již byla magistrátem vypsána), výstrojní součástky, tak samozřejmě i veřejná zakázka na poskytovatele zdravotní preventivní péče, úklidové práce, stavebně technické práce a tak dále. Musíme také posoudit, zda všechny objekty, které užíváme, jsou opravdu efektivně využity, ne jako tomu bylo například v případě služebny Havanská. Určitě se budeme také bavit o tom, jak a s jakými prostředky jsou provozovány linky 156. To přijde na řadu, až budou většinově obsazena volná pracovní místa. Moje představa je, že ve vozidlech zajišťujících tísňovou linku 156 by měli být strážníci, kteří budou sice řadovými strážníky, ale oproti ostatním budou mít dvě výhody: budou lépe vycvičeni a budou mít k dispozici malinko lepší vybavení. Čili dostaneme se do stavu, kdy tuto službu budeme moci občanům nabídnout kvalitněji, ve větší míře a rychleji než doposud. To je třeba hlavní důvod, proč městská policie podle mého názoru nepotřebuje žádnou skupinu operativní pomoci. V rámci vlastního obvodu tam strážníci budou vždy rychleji, než celoměstsky působící útvar.

R: Je tedy záměr, že strážníci, kteří budou jezdit na linkách 156, budou více specializované hlídky?

EŠ: Já strašně nemám rád slova specialista nebo specializované. Jakákoliv specializace z mého pohledu vede k postupné deformaci a zániku takového celku, o čemž nás historie mnohokrát poučila. A to tam klidně napište. Protože, když si někdo začne hrát na moc velké specialisty, tak to vždy špatně skončí. V tomto ohledu to chce vždy velkou dávku pokory.

R: Je to tedy myšleno tak, že tito strážníci budou výhradně jezdit tísňovou linku 156?

EŠ: Slovo výhradně bych asi nepoužil. Spíš zpravidla. Očekávám, že tito strážníci budou vycvičeni a vybaveni tak, aby byli schopni občanům poskytnout tu první nezbytnou pomoc, než přijedou další složky IZS (Pozn. redakce - Integrovaného záchranného systému). Smyslem je poskytnout maximální pomoc občanům, protože ti to od nás očekávají.

R: Pro lepší představu, jak to vidíte časově?

EŠ: Myslím, že bychom to mohli začít realizovat zhruba ke konci příštího roku.

R: Jak je to s veřejnou zakázkou na dodávku nových služebních vozidel? Mluví se o ní v podstatě od chvíle, kdy jste nastoupil do funkce… Stejně tak tomu bude u veřejné zakázky na výstroj, pokud se nemýlíme.

ES: Zakázku na nová vozidla pro nás kompletně zajišťuje Magistrát hl. m. Prahy. Poté co ji v září loňského roku schválilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy, je již v tuto chvíli konečně vypsána. V případě výstrojních součástek to rozhodně nebude stejné. Celou zakázku na výstroj si na rozdíl od zakázky na auta připravujeme jako organizace sami. Poté, co byla letos v červnu schválena zastupitelstvem, jsme těsně před jejím vypsáním.

R: A teď konečně k benefitům. Co všechno se v rámci jejich prosazení muselo udělat? Zkuste nám to trochu více přiblížit…

EŠ: Jak už jsem výše uvedl, občané vnímají svoji bezpečnost jako jednu z hlavních priorit. Z tohoto důvodu si všichni představitelé města napříč celým politickým spektrem, stejně jako já, uvědomovali nutnost stabilizovat městskou policii. Od počátku také byli mému návrhu nakloněni a vyjádřili s ním souhlas. Jednal jsem jak se všemi politickými kluby Zastupitelstva hl. m. Prahy, tak s téměř všemi 57 starosty jednotlivých městských částí v Praze. Snad až na jednoho starostu všichni vyjádřili opravdu maximální podporu těmto připravovaným opatřením. A to i přesto, že mají vliv na celkový rozpočet městské policie. Všichni si uvědomili, že jedinou možností, jak stabilizovat organizaci je mít co nabídnout jak stávajícím zaměstnancům, tak i novým uchazečům. Pro prosazení všech navrhovaných benefitů bylo potřeba schválit celkové navýšení rozpočtu městské policie o 209 milionů korun. Jedná se o vysokou částku. Fakt, že se to v dnešní době povedlo, považuji opravdu za obrovský úspěch. Jednota té podpory tam prostě byla. Nenašel se nikdo, kdo by to například v předvolebním boji jakkoliv zpochybnil. Toho si velmi vážím.

R: V souvislosti s tím nás samozřejmě hned napadá otázka, zda je reálné, že benefity budou zachovány i v dalších letech. Protože u městské policie už například byl benefit v podobě příspěvku na bydlení. A byl zrušen. Nyní se k němu vracíme….

EŠ: Jsem přesvědčen, že zůstanou zachovány. Pokud by to tak nebylo, vedlo by to znovu k další vážné destabilizaci organizace. Upřímně řečeno si to při současném podstavu téměř tří stovek strážníků vůbec nedokážu představit. Věřím tedy, že nikdo nebude chtít uvrhnout organizaci znovu do chaosu a nejistoty, z nichž se ještě nyní vzpamatovává.

R:  Tak to je určitě do budoucna dobrá zpráva pro všechny zaměstnance. Je téměř měsíc po tom, co byly nové benefity představeny a začaly v praxi reálně fungovat. Máte již nějaké první ohlasy?

EŠ: Jak už bylo mnohokrát řečeno, benefity jsou zaměřeny na dvě cílové skupiny. Současné a nové zaměstnance. A zatím vše nasvědčuje tomu, že to co jsme od toho očekávali, se naplňuje. To znamená, že se téměř zastavil odchod zaměstnanců. Dále nám tu aktuálně leží na stole 17 žádostí o znovupřijetí k městské policii od bývalých zaměstnanců. Na základě právě probíhající náborové kampaně se do našich řad hlásí o 100% více nových zájemců. V této souvislosti bych rád podotknul, že jsme již v situaci, že i když se k nám hlásí naši bývalí zaměstnanci, neznamená to automaticky, že je vezmeme zpět. Vždy záleží na hodnocení jejich bývalého nadřízeného. A opravdu máme i případy, kdy jsme tyto zájemce odmítli. Chceme skutečně do svých řad jen ty nejlepší!

R: Přišly nějaké bezprostřední reakce zaměstnanců poté, co vešly ve známost benefity?

EŠ:  Ano, přišly povzbudivé e-maily a esemesky. Té zpětné vazby si moc vážím a děkuji za ni.

R: Kolik zaměstnanců už požádalo o příspěvek na rekreaci v rámci osobního konta? Nemáte strach, že se najde „pár chytrých hlav“, které by mohly tento benefit nějak zneužít? Jsme přeci jen vynalézavý národ.

EŠ:  Za první dva měsíce máme vyřízeno bezmála 710žádostí o tento příspěvek. A to si myslím, že je docela slušné číslo. A k té druhé části otázky… všechny benefity jsou postaveny tak, že je zaměstnavatel může, nikoli musí poskytnout. V případě, že zaměstnavatel zjistí, že někdo chce čerpat něco, na co nemá nárok, může rozhodnout o tom, že se tento benefit takovému žadateli odebere. Tím myslím jednou pro vždy odebere. Proto všechny požadavky na čerpání benefitů podléhají velmi důkladné kontrole, abychom minimalizovali jejich zneužívání. V tuto chvíli již máme v jednom případě rozhodnuto o odnětí příspěvku a další případy jsou aktuálně v šetření. Proto bych velmi rád všechny „chytré hlavy“ vyzval, aby přestaly spekulovat a skutečně využívaly benefity k tomu, k čemu jsou určeny.

R: Jste historicky první ředitel, který začal navštěvovat zaměstnance na jednotlivých útvarech. Rovněž jste dal všem možnost se k vám objednat a projednat s vámi své problémy. Jak je tato možnost využívána?

EŠ: Tak nevím, zda jsem historicky první, ale považuji tento druh komunikace se zaměstnanci za naprosto nezbytný. Nechci být ředitelem, který je zavřený v kanceláři a informace dostává jen prostřednictvím někoho dalšího. Nechci být odtržen od reality. Potřebuji být s lidmi v přímém kontaktu a slyšet jejich názory. Ať pozitivní, nebo negativní. Osobně toto jednoznačně vnímám jako pozitivum. Není důvod, aby se kdokoli ze zaměstnanců ke mně bál objednat. A několik desítek zaměstnanců toho již využilo. Byť ne vždy mohu každému vyhovět.

R: Na závěr otázka, máte ještě něco v záloze, na co se můžeme těšit nebo popřípadě „netěšit“?

EŠ: Všechny zásadní změny jsou v tuto chvíli skutečně realizovány a teď bych se už opravdu rád soustředil na ostatní, avšak neméně důležité věci, jako je třeba nové kvalitní vybavení. Rovnou předesílám, že za co nejnižší cenu a naopak v co nejvyšší kvalitě. Na co budu určitě v budoucnu klást maximální důraz, je, aby strážníci byli vybaveni přístupy do všech evidencí tak, aby věděli, kdo proti nim stojí, jakou má minulost, a byli maximálně možným způsobem schopni věc vyřídit z daného místa a nemuseli být odkázáni na někoho dalšího, jak je tomu nyní.

R: Nedá nám se ještě nezeptat, nelitoval jste někdy toho, že jste se rozhodl spojit svoji kariéru s městskou policii?

EŠ: Musím zcela přiznat, že některá období byla těžká. Hodně těžká. Ale že bych někdy byť na okamžik zalitoval, že jsem šel pracovat pro městskou policii, tak upřímně říkám, že ne. Nelitoval. Byla to pro mě obrovská výzva.

R: V této souvislosti nás napadá ještě další otázka. Poté, co jste se stal také jedním ze strážníků, změnil se váš pohled na jejich práci oproti době, kdy jste býval policistou a pokud ano, tak v čem?

EŠ: Změnil, a to výrazně. A jenom v tom pozitivním smyslu slova. Existovalo samozřejmě nějaké všeobecné povědomí a názory na městskou policii jako organizaci. Z velké části toto povědomí formují média. Už když jsem se ale se strážníky potkával jako policista, věděl jsem, že je mezi nimi většina slušných lidí a že jejich práci kazí všechny ty negativní kauzy, které zde byly. Když jsem pak měl možnost lépe poznat organizaci a teď už i své kolegy, vím, že většina z nich jsou zkušení profesionálové, kteří jsou na svém místě. Samozřejmě i tady se najdou lidé, kteří u této organizace nemají co dělat. Každopádně si městská policie nezaslouží tu „nálepku“, jakou v minulosti měla. To rozhodně ne. A určitě by veřejnost zarazilo, jaký rozsah vědomostí musí strážník městské policie mít, než předstoupí před zkušební komisi z ministerstva vnitra. V tomto ohledu je určitě veřejnost strašně málo informována.

R:  Teď opravdu poslední otázka. Půjdete někdy s kolegy do výkonu?

EŠ: Strašně rád. A asi je to jediné, co jsem v tuhle chvíli nedotáhl do konce. A mrzí mě to a chybí mi to. Určitě to do budoucna napravím.

Děkujeme za rozhovor a budeme se někdy příště těšit na další.                          Autoři: JD, ISI