Před několika dny k nám do kanceláře ředitele zavolala manželka pacienta, který se zotavuje po akutním infarktu myokardu. Velkou zásluhu na jeho záchraně má prý bezodkladná pomoc našeho kolegy z přímého výkonu. Vděčná slova díků dojaté paní nebrala konce. Přestože našemu kolegovi poděkovala osobně, byla by ráda, aby jeho příkladný čin nezapadl. Omluvila se, že s ohledem na traumatický zážitek není schopná příběh sama napsat, proto nám jej částečně odvyprávěla. O zbytek se s námi podělil kolega Miroslav z Prahy 3, podle kterého je takováto pomoc naprostou samozřejmostí, proto se o ní nezmínil. Při slovech obou nám běhal mráz po těle. Záchrana života si zaslouží pozornost, proto nabízíme celý příběh:V neděli 30. září byl doma na nemocenské, když u dveří jeho bytu zazvonila sousedka a naléhavě žádala o pomoc. Manžel zkolaboval, nedýchá, sanitka už je na cestě … Miroslav zkontroloval, jestli nemá zapadlý jazyk, uvolnil dýchací cesty záklonem hlavy a podle telefonických pokynů operátorky záchranné služby začal stlačovat hrudník. Neměl ho kdo vystřídat, tak s vypětím všech sil pokračoval ve fyzicky náročném oživování až do příjezdu záchranářů, kteří si muže převzali do své péče a následně předali na specializované pracoviště. Zásluhou všech zúčastněných – strážníkem Miroslavem oživovací řetězec začíná a specialisty v nemocnici končí – se pacient nyní zotavuje. Přejeme brzké uzdravení.