Teď stojíme na Albertově, píše se rok 2017, nikoliv 1989 a o celé události si většina mladých lidí nechá jen vyprávět. Pamětníci zde samozřejmě jsou, je jich celá řada, ale převažují studenti vysokých škol, kteří přišli na toto místo z nejrůznějších důvodů. Před patnácti lety jsem stál mezi nimi a skandoval vše, co pronesl řečník. Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Byl jsem prvním rokem na univerzitě a člověk chtěl změnit svět. Asi tak to má i celá řada současných studentů, kteří stojí v davu, drží svíčku, trikoloru, transparent, nebo povětšinou mobil a dělají si fotky či jen selfie, aby měli co dávat na Facebook. Taková fotka s davem a plno vlajkami se bude na profilu jistě vyjímat. Nechci moralizovat a ani nikoho srovnávat. Před 28 lety byla jiná situace, lidé měli dost čtyřiceti let jedné strany a neustálé kontroly a buzerace. Dnes máte vše na dosah, meze se nekladou a jedna hranice za druhou padá jak domeček z karet. Co bylo před pěti lety obtížné, je dnes snadné. A co bylo před patnácti lety téměř nepředstavitelné, je dnes samozřejmé. Díky Bohu i Bohu žel.
Stojíme na křižovatce spolu s kolegy z Hlídkového útvaru. V reflexních bundách, abychom byli dostatečně vidět a mohli řídit dopravu. Projde kolem nás skupinka mladíků a propíchne nás pohledem. Prohodí něco o blbých fízlech a měšťácích a pokračuje vesele budovat svou představu o demokracii do nejbližší restaurace. Asi je pro ně v tuto chvíli každý strážník a policista symbolem zelených uniforem, dlouhých pendreků a plastových štítů. Stejným způsobem se tváří i na kolegy ze státní policie. Máme pocit, že tento den jsme pro určitou skupinu lidí mnohem více pro zlost, než jindy. Asi by také chtěli sedět uprostřed ulice, držet se za ruce, mít před sebou svíčky a dávat karafiáty za štíty těch zlých, nenáviděných a sobeckých fízlů, kteří si tak léčí své komplexy méněcennosti. Někde jsem četl, že ve skrytu duše potřebuje každý svého nepřítele. Mít svého nepřítele je dobré, člověk roste a může proti někomu bojovat. Ti současní mladíci co budují svou demokracii u stolu v restauraci a nadávají na blbý zákaz kouření, by jistě rádi také seděli uprostřed ulice. Jenže poté, co by „fízlové“ udělali první kroky k nim, by vstali a začali vše natáčet, poté se ohánět právníkem a nakonec ustoupili se slovy, že to nemají zapotřebí, někteří by se ohlíželi po skryté kameře a čekali příchod usměvavého moderátora. Možná, možná se pletu.
Dnes nehrozí taková rizika, ale jak se již několik let úspěšně píše, bezpečnostní situace v Evropě není dobrá. Hrozí celá řada nebezpečí spíše lokálního charakteru, která však nelze stoprocentně zachytit a předejít jim. Proto je nás více na místech, kde je hodně lidí pohromadě, proto nás můžete vidět jak na koních, tak v autech, pěšky i na lodi všude po Praze právě v takové dny, jako je 17. listopad. Proto moc nechápeme ty řeči o fízlech.
Dnes nehrozí dlouhé obušky, ale spíše rozjetý nákladní automobil či trhavina. A jak napsal Bohumil Hrabal: "Lidstvo je potomstvo zlé, blbé a zločinné.“ Tak doufejme, že moc pravdy neměl!
_________________________
Bezpečnostní opatření 17. listopad 2017: MP Praha zajišťuje spolupráci s MHMP, posílený výkon skupiny TAXI, Hlídkový útvar zajišťuje posílený výkon v metru a v určených stanicích a vestibulech metra. Celkem je nasazeno cca 150 strážníků. Nejexponovanější z hlediska bezpečnosti byla samozřejmě Národní třída a její bezprostřední okolí.
Foto: MP Praha
