Toto jsou slova mladíka, který svým neúnavným až mírně agresivním chováním znepříjemnil jednání pražských strážníků s mladistvým, který oslavoval konec školního roku popíjením piva v parku nedaleko budovy gymnázia.

Tento výřečný mladík měl ze  svého pohledu možná štěstí, bylo mu již osmnáct, takže jeho kontrola hladiny alkoholu byla zbytečná. Pokud ovšem bude pokračovat stejným směrem, přidá se časem do skupiny cca 600 000 českých dospělých, kteří patří mezi problémové (závislé) uživatele alkoholu. 

Asi nepřijdeme s převratnou novinkou, když napíšeme, že konzumace alkoholických nápojů představuje v České republice výraznější problém, než mnoha lidmi odsuzované drogy (pervitin, kokain, LSD…). V rámci EU patříme k absolutní špičce a ve světě jsme dlouhodobým favoritem v pití piva. Spotřeba na jednoho obyvatele cca 140 litrů (a to včetně kojenců) je alarmující. Tady nám z větší vzdálenosti může sekundovat snad jen Německo či Rakousko. Nevím, zda je dobré o takové prvenství vůbec stát! 

Co je ovšem silně alarmující? Věk, kdy se mladí lidé k alkoholu vůbec dostanou. Hranice první opilosti se nebezpečně blíží k 13 ti letům věku! A to je samozřejmě podávání a prodej alkoholických nápojů mladistvým zákonem zakázáno a trestáno. Sám jsem byl svědkem události, kdy si cca čtrnáctiletá studentka přinesla do školní budovy krabici s džusem a vodkou, kterou společně s  kamarádkou za pár hodin vypily. Jedna z nich nekontrolovaně o přestávce opustila budovu a byla za několik hodin nalezena bez batohu a věcí o pět autobusových zastávek dál v bezvědomí. A jaká byla zkušenost oné studentky? Soudný člověk by si vzal ponaučení a na dlouhou dobu by „zalezl pod zem“, aby o něm nebylo slyšet ani vidět. Mohla být ráda, že ve  škole zůstala. Ovšem tady byla situace jiná. Zanedlouho se problém opakoval při oblíbených školních výletech. Ale zde v pití studentku podpořila i řada dalších spolužáků. 

Další příklad z praxe. Strážníci Městské policie hl. m. Prahy na konci školního roku pravidelně (a nejen v tento čas, ale v průběhu každé směny) kontrolují restaurace, parky, veřejná prostranství a jiné plochy, kde by se mohly zdržovat skupinky mladistvých a konzumovat alkohol. Minulý rok na obvodním ředitelství Prahy 6 ve  večerních hodinách při kontrole parku našli na lavičce mladistvého, který ani nebyl schopný vstát a neustále mumlal nesmysly. V ten moment se na schodech objevila dvojice, která mezi sebou nesla dalšího nešťastníka. Při pohledu na hlídku vzali do zaječích a onen třetí se sesunul po schodech jako hadrová panenka. Všem bylo pod osmnáct let.  A mohli bychom pokračovat. Stačí se podívat na všechny tiskové zprávy MP Praha jen za  poslední měsíc. Slovo alkohol a mladiství je asi nejpoužívanější ze všech. 

Kde je chyba? Trochu složitá otázka na tak krátký článek, ale přesto se o malý souhrn pokusme. Za prvé je v nás, v naší společnosti a našem myšlení. Je přece normální zajít na panáka, pokecat, dát si doma něco tvrdšího. Je normální návštěvě nabídnout kvalitní pití a v klidu požít i jinou drogu – nikotin. Je normální lidem k narozeninám dát slivovici, vodku, whisky, koňak, rum ...

Vzhledem k tomu, že alkohol bezesporu drogou je, představme si, že místo dobré lahvinky bychom oslavence obdarovali větším pytlíkem marihuany. Asi by se divil! Ta je přece zakázaná! Ano, je, ale počet závislých se zdaleka nepřibližuje onomu číslu 600 000 problémových uživatelů! 

Je to byznys! Pro stát jsou daně za prodej alkoholu či cigaret nemalou položkou státního rozpočtu. Nemluvě o  pohostinství obecně. Jistě by bylo zajímavé porovnat náklady státu na léčbu alkoholiků (plus dalších léčebných výloh spojených s alkoholem obecně – např. autonehody) se ziskem z daní. 

Pokud je pro nás pití alkoholu naprosto běžnou záležitostí, tak proč se tak divíme např. příběhům s opilou školačkou? Pokud nás naše děti běžně vidí pít, pokud bude běžnou praxí nejen otců, ale i matek jít po práci do  hospody a vrátit se po pěti a více pivech a zapnout televizi, tak se nedivme, že tiskové zprávy MP Praha (a  nejen zde) budou běžně obsahovat slova mladiství pod vlivem alkoholu či drog, dvě promile apod. 

Nejsme žádní přívrženci prohibice a naprostého zákazu pití alkoholu. Jen jak se říká: „Všeho s mírou!“ A  nezapomeňme, že pro většinu dětí jsou jejich rodiče vzorem.