Patrně to je pro leckoho smutné místo. U mnoha z nás dokáže navodit i nejasné mrazení v zádech… Přesto si troufám tvrdit, že není mírumilovnějšího místa na zemi.Kdykoli projdu hřbitovními vrátky, vždy si, ač v různé paralele, vybavím slova Roberta Fulghuma: „Všichni se rodíme pro hřbitov,“ z jeho knihy Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.
Ta kniha, stejně jako návštěva hřbitova, vás přivedou k pokoře, nebo si minimálně začnete více vážit života a věcí.
Zřejmě to však tak nefunguje u nás všech. Je totiž stále mnoho hřbitovů upozorňujících na takzvané fotopasti. Jako třeba v Horních Počernicích, kde mě zaujal text: Nelidsky odcizené předměty zemřelým vám přinesou neštěstí!!! Fotopast je v provozu!!! Ačkoli je text srozumitelný a je jisté, že odcizený či zničený předmět na hřbitově musí být dvakrát tak silnější ranou pro pozůstalé, pozastavila jsem se nad slovem „nelidsky“, jako by jakékoli odcizení jiné věci a na jiném místě mohlo být lidské. Mohlo?
V každém případě vandalismus a krádeže jsou důvodem, proč je možné přímo na hřbitově nebo v jeho blízkém okolí vídat strážníky pražské městské policie. A třebaže největší boom reflexních uniforem s domovenkou městské policie zažívají Pražané v období dušiček, nenechte se plést. Strážníci hřbitovům věnují svou pozornost celoročně. Konečně, v dnešní době hovoříme o více než 70 lokalitách hřbitovů, které se rozkládají na území hlavního města Prahy a na které je třeba dohlédnout.
Zajímavost:
První nebožtík pochovaný na známých Olšanech označovaných jako galerie pod širým nebem byl obecní strážník, a to 1. července 1786.
